hovawarti chovatelské stanice Od Gallasů

	otec: Capron vom Brahmetal z otce Festus v.d. Elbperle a matky Garlett v. Hohefeld , šampionky VDH a D	matka: Azazela von Philippsdorf z otce Fellow v. Kottmarblick a matky Ayi z Brzáneckých vinohradů
zkoušky: nejsou, zabývá se pouze agility	výstavy: MVP Praha 2005- VD MVP Mladá Boleslav 3.9.2006 - VD3 MVP Praha 2006 - VD MVP Praha 29.4.2007 - V Posudek - rozhodčí Iliev Marius (Rumunsko): 3-letý plavý pes, kompaktní konstrukce, typická hlava a výraz, silný krk, dobrá linie a síle zad, velmi dobrá hloubka a šíře hrudi, velmi dobrá kvalita srsti, dobrře zakrývá tělo a končetiny, pohyb korektní, ale krok trochu krátký.	potomci: nejsou, není uchovněný

DKK 0/0
Narodil se dne 4. 6. 2004 také v malé vesnici, ale v Čechách. K nám přišel dne 29. 7. 2004. Měl jedenáct sourozenců, z toho 10 přeživších. Byl však jediný plavý pejsek z celého vrhu, měl jenom dva černoznakaté brášky. Všechno ostatní byli sestřičky. Je zcela jiný, než byl Clark a to je dobře, aspoň nesrovnáváme. Je mnohem milejší a přátelštější, přesto dokáže být i nekompromisní hlídač. Zvládá otvírání dveří. Kolem roku věku měl toulavé boty a občas ze zahrady utekl, asi se mu nelíbilo doma, než pochopil, že zavřený kotec znamená pouze jeho bezpečnost a nikoli trest a že dveře se zaručeně na většinu dne otevřou. Dnes už to pochopil a neutíká. Pokud vyjde, tak jenom když se nechají otevřená vrata, aby šel hledat toho, kdo odešel. Pokud ho nenajde, sám se vrací. Vzhledem k jeho velmi přátelské povaze nemá problémy ani s lidmi ani se psi, pokud ho sami nenapadnou nebo nenapadnou kohokoli z jeho milované smečky.
Svod absolvoval dne 16. 4. 2005 v deseti měsících, kde zjistili, že má vše ve standardu, naměřili mu 70 cm a je z bratrů největší, nebyla shledána ani žádná vada. Vytkli mu pouze subtilnost.
Vzhledem ke skutečnosti, že nyní přicházejí do módy poměrně těžcí mohutní psi, předpokládáme, že Ron tak nikdy vypadat nebude, protože je dlouhonohý, velmi ohebný a pohyblivý, je spíše tzv. "německý typ", navíc výstavy nejsou jeho hobby, takže asi zůstane pouze rodinným mazlíčkem.
Miluje pohyb, aktivitu, agility, tak se budeme věnovat spíše tomu.Vzhledem k tomu, že dnes je v chovu trend spíše k těžším typům hovawarta (zejména u psů, kteří dosahují váhy i kolem 60kg), ačkoli původní standard hovoří o váze kolem 40 kg, což Ron bohatě splňuje, rozhodli jsme se, že bonitaci neabsolvujeme. Zůstane náš miláček.
Roník je velmi chytrý pejsek a v tom si nijak nezadá se svým předchůdcem Clarkem, který uměl otvírat dveře na kliku, on zase umí otvírat vrátka se záklopkou. Je prostě šikulka. Jenom způsobm má jiný. Clark otvíral tlapkama, Ron zase čumáčkem. Proběhne se zahradou a pokud nikdo není doma, vrací se zpět jako kdyby se nic nestalo. Nepoznali bychom to, kdyby uměl ještě po sobě vrátka zavřít, ale to se zatím nenaučil, nebo spíše ani není důvod. Takto laškoval i se synem. Když přišel domů, ťukal mu čumáčkem na okno. Syn ho pustil dovnitř a pak ho zase odvedl do ohrady. Než se vrátil domem k oknu jídelny, byl tam rozesmátý Ron opět. No, není šikulka?
Dcerka si pořídila kavalírku, protože ještě není dospělá a má za to, že to je přesně rasa, jakou zvládne. Jmenuje se Natty a hrozně nás překvapilo, že se vyvinulo nejvězší přátelství mezi našim největším psem Ronem a nejmenším psem Natty. Jsou to nerozluční kamarádi a pokud najednou Natty zmizí, určitě si hrají s Ronem , nebo mu ujídí z granulí, nebo se jen tak tulí. Ron je na ní od malinka opatrný a až příliš ji dovolí... Vypadá to tak, že bychom měli Rona bránit před lumpárnami malé Natty...
V současné době se učí přivykat na dalšího pejska na "svém" území zahrady. Pokud si na sebe zvyknou, bude to lepší, nebude mu smutno. Starší dcera se rozhodla pořídit si psa, ale nechtěla hovawarta, ale má psa výmarského ohaře dlouhosrstého. A protože my máme feny a zatím bydlíme s dcerou společně, nemohli jsme to řešit jinak (aby nebyl problém v době hárání, protože se pejsek jeví jako velmi náruživý), než že bude bydlet venku s Ronem. Obvykle pokud přichází pes starší jednoho roku k psovi, který žil do té doby na zahradě sám a je již téměř šestiletý, bývá dost problém. Proto postupujeme opatrně zejména proto, že Ron je podstatně větší a Howkey zase dominantnější. Myslíme si ale, že právě proto, že je Howkey menší, určitě to dobře dopadne. Ron nemá rád velké psi, ale malé má rád a čím menší tím lepší (viz. jeho kamarádka Natty, pejsek druhé dcery). Proto věříme, že si kluci na sebe zvyknou. Zatím je Howkey s Ronem pouze pod dohledem, dokud jsme doma, aby k žádným velkým problémům nedošlo. Pravda, člověk v takovém případě, jako je ten náš, musí počítat s drobným "vyříkáváním" si pozic mezi kluky. Ale to je normální. Docela nás překvapili, že to vůbec není na ostří nože, jak to občas bývá mezi našimi fenami. Kluci si spíše nadávají a akorát jednou se poškorpili trochu víc, tak má Howkey šrám na uchu a Ron pod okem. Jinak to s nimi jde. Jenom Rionovi jsme museli vysvětlit, že dvoukotec je skutečně dvou kotec a nemůže střídavě užívat obě boudy, protože v jedné z nich bude spát Howkey. Trochu to Rona vzalo, jako předtím Howkeyho, který se neodvážil spát v Ronově boudě a v té jeho se usídlil Ron. Teď už to asi i Ron pochopil, i když se na nás tvářil hodně uraženě. Chápeme ho, předtím měl dvoukotec pro sebe a ještě ho měl stále otevřený, tak mohl kdykoli na zahradu, teď jsme ho trochu omezili a on má právem pocit, že to není spravedlivé. na druhé straně ale je vidět, že jsou okamžiky, kdy je moc rád, že tam není sám. Tak nám držte palce, aby to takto dobře šlo i dále.