chovatelská stanice Zlatých retrívrů - VZPOMÍNÁME

	otec: Nero z Vlčích luk	matka: Aria Ru-Slan
zkoušky: OVVR v 1. ceně HD 4/4	výstavy: vždy výborný 1, vystavován až v kategorii veteránů MVP Litoměřice 2005 - 5. nejlepší veterán	potomci: nejsou, není uchovněn

Náš první pejsek, který se narodil na Moravě se svými dalšími devíti sourozenci. Vybrali jsme si nejtmavší štěně a dodnes je zlatý, i když značně prošedivělý. Doposud má hustou krásnou srst. Je to typický představitel daného plemene jak uvedla i jedna rozhodčí, staršího typu, typicky zlatý s výborným nosem a loveckými vlohami. Pro něj do věku deseti let neexistovaly pochoutky, pokud mohl z vody přinášet kačeny. Ani v lese nebo na poli nebyl ztracený a největší odměnou bylo dohledání zvěře a její nošení. Od věku deseti let začal mít určité problémy jako každý starší pes a bylo nutné dodržovat dietu a kvůli kloubům i váhu. Jinak na svůj věk byl vždy stále velmi temperamentní a veselý. Vzhledem k jeho úžasnému vzhledu , kdy v Litoměřicích na Mezinárodní výstavě byl dokonce 5. nejhezčí veterán a několikrát soutěžil dokonce o BOBa, je velkou škodou při svých loveckých vlohách a typické povaze, která se u některých jedinců dnes mnohdy již vytrácí, že tento pejsek pro dysplazii musel být z chovu vyloučen. Nám však rozdával celý svůj život jenom samou radost a to i na zasloužilém psím odpočinku s výhodami, které se poskytují pouze seniorům a naším odchovům než odcházejí do nových domovů.Do konce života bydlel v kuchyni u svého milovaného zdroje jídla. Dožil se požehnaného věku, třikrát tak dlouhého než mu předpovídali ti nejoptimističtější veterináři. Ke konci života to byl už takový náš dědoušek, který má rád svůj klídeček, ale současně rád pozoruje dění v rodině i ve psí smečce a tak pozoruje i větší štěňátka, která po té, kdy odrostou, se stěhují do kuchyně. Rád vycházel hřát se na zahrádku dle své potřeby a chuti a nemusel chodit po schodech, které nesloužily jeho nemocným kloubům. Ve věku čtrnácti let začal přicházet o zoubky, do té doby je měl bílé, že jsme mu je záviděli. Slíbili jsme mu, že dokud bude mít chuť a radost ze života, bude tady s námi pro všechno to dobré, co pro nás udělal. Zejména v období hárání našich fenek nám náš veteránek neustále dokazoval,jaký je on Jura a jak před ním stále musíme naše holky hlídat. I v 15-ti letech stále oběhl zahrádku a vystoupal i naše 3 1/2 metrové převýšení.
Rok 2010 ale pro něho nezačal moc šťastně. Začátkem ledna začal mít problém s orientací a 15.1.2010 dostal mrtvičku. Přes všechno, co to pro něho znamenalo, ještě i v těchto chvílích nás povzbuzoval úsměvem a dával nám najevo, jak moc nás všechny má rád. 17.1.2010 už pomaloučku přestával vnímat a odešel za Clarkem.
Broučku, byl si náš první pejsek. Děkujeme Ti za veškerou Tvou lásku a trpělivost s námi i dalšími pejsky, kteří pak do naší rodiny přišli. Děkujeme Ti za všechny krásné chvíle s Tebou, za Tvůj nádherný a optimistický pohled na svět. Děkujeme, žes byl tak báječný. Děkujeme, že si BYL....